Jak jsem poznala Tigera Woodse
Vzpomínka na mé doručovatelské období 2009/2010... Pro úplnost dodávám, že v té době byla média plná skandálu golfisty Tigera Woodse.
Jak jsem poznala Tigera Woodse
Všechny vás zdravím, přeji hezké Vánoce. Původně jsem vůbec neměla v úmyslu vést se na bulvární vlně okolo nejslavnějšího golfisty Tigera Woodse, okolnosti tomu ale chtěly jinak. A když už se to tak seběhlo, tak si říkám, proč se nepodělit o veselé zážitky...
Někteří z vás vědí, většina ne, v současnosti pracuji na Islandu jako poštovní doručovatelka. Je to práce zajímavá, ale poměrně náročná. Kromě extrémního počasí a jevy s tím souvisejícími (ledovka na silnici-na vedlejších silnicích neexistuje posyp, déšť, který shora padá opravdu vyjímečně, jinak povětšinou z boku, někdy i „zespodu“, vítr, který zcela běžně překračuje 10m/s, ale výjimkou není ani 17m/s a už jsem zažila i 23... a jiné). Navíc doručovatelky nosí i téměř všechny propagační letáky a jednou týdně i místní noviny.
To jen tak pro představu, o tom jsem psát nechtěla. Takže dnes jsem zase jako každý pracovní den roznášela, počasí bylo ideální, práce poměrně málo. Roznesla jsem poštu v ulici řadových domků a už byla na odchodu, když se otevřely dveře v jednom z nich a uslyšela jsem volání. Nebyla jsem si jistá, že je to na mě, ale radši se otočila. A bylo.
Jednalo se o dům, který si jako jeden z několika pamatuji více než ostatní. Proč? Tak za prvé v něm bydlí kromě mladé rodiny i kočka, se kterou nás pojí vzájemné sympatie. A také jsem tam už něco málo legračního zažila dříve.
Jednou jsem do otvoru pro poštu vhodila dopis a okamžitě mi došlo, že jsem se spletla, mělo to být o dům vedle. Začala jsem tedy zvonit, nic, jediný, kdo přišel, byla kočka. Klepala jsem, taky nic, přitom auto bylo před domem. (Pro obyvatele České kotliny-pro Islanďany je auto téměř to samé co boty, pohyb venku je bez obojího takřka nemožný). Zkusila jsem tedy vzít za kliku-bylo otevřeno. Nojo, ale co s kočkou, uteče mi ven a budu mít problém... Ta se naštěstí zachovala ideálně, otevření dveří ji lehce vyplašilo, takže poodběhla asi o 2 metry, nicméně mě dál zaujatě sledovala. Tak jsem si dřepla, dopis vzala, dveře zavřela, s kočkou se rozloučila a pokračovala v práci.
O den později se mi dům připomněl znovu. Jak jsem již zmínila, bydlí v něm mladá rodina s malým dítětem, zřejmě holčičkou. Procházela jsem v červené pracovní pošťácké bundě kolem okna, přičemž dítě v pokoji mě hned zaregistrovalo a začalo radostně volat: „Táta přišel!!“ Maminka se mu vcelku marně snažila vysvětlit, že nejsem táta...
A dnes na mě ten skutečný táta volal. Dával mi dopisy, které nejsou jejich a vysvětloval, že jeden adresát je majitel domu a druhý cosi.. ale to není podstatné. Když jsem přišla ke dveřím, kočka proklouzla kolem páníčka, stoupla si ke mě a svým mohutným chlupatým oceasem mě chytila za nohu. Setrvala takto po celou dobu rozhovoru, ani se nehnula. Když jsme si vše vyjasnili, sehnula jsem se, abych ji pohladila říkám: „Hezká kočka.“ Majitel něco podotknul a já, pokračujíc v hlazení nadmíru spokojeného chlupatce, se ptám: „Je to ona nebo on?“ Majitel: „On.“ Pak se zasmál a říká: „Jmenuje se pan Woods... Tiger Woods...“ Já no to, že to je ideální doba... „No jo, on má rád ženy...“ Tak jsme se smáli oba a Tiger ,evidentně potěšený mým zájmem, odmítal reagovat na páníčkovy výzvy k návratu domů. Nakonec jsem ho musela vzít do náruče a osobně předat.
Za okamžik po mém odchodu ovšem tatínek našel dnešní poštu a s ní i další dopis, který mi ještě chtěl vrátit. Vyběhl za mnou na ulici a Tiger byl hned zase venku. Já už ale neměla čas, vzala jsem dopis a jen na tátu dvojníka zavolala: „A dávej pozor na Tigera!“
bavím se
(Petr, 5. 3. 2012 23:56)